Operace Názorná ukázka

“Já ho chci napustit hned!” poskakoval Marťa po kuchyni jako nepříliš nadějný kouzelník při prvních pokusech o chůzi po žhavém uhlí. Vůbec ho nezajímalo, že voda v bazénu bude po napuštění pár dní fakt studená, než se ohřeje. Nehledě na to, že venku sice konečně vysvitlo slunce, ale denní teploty rozhodně nebyly žádné tropy!
“Nevadí!” ubezpečoval Marťa.

“Kdy pro tebe nebude studená voda v sudu, napustím ti bazén,” navrhl lstivý lišák našeho rodu a vyzval jsem Marťu, aby se svlékl, že jde do sudu. Šel. Jeho nadšení bylo horečnaté. Nechal se vysadit a když jsem ho chtěl do sudu s vodou, co včera napršela, ponořit, stalo se něco, co jsem ani ve snu nečekal. Předně, Marťa zjistil, že je voda v sudu studená. Stačilo mu ponořit tam palec u nohy. To byl ten úplně nejmenší z divů na světě. Ještě před chvíli Marťovy natažené nožičky, kterými dychtil po vodě v sudu, se náhle skrčily. Jenže tím to neskončilo. Když jsem dával Marťu níž a níž, abych jej, dle dohody, ponořil do sudu, nožičky mu kamsi zalezly, či co, trup se zasunul kasmi do krku, co já vím - prostě najednou jsem držel Marťu v podpaždí těsně nad sudem a on neměl ve vodě ponořený ani ždibeček těla! To jsem ještě neviděl. Výsledkem byla, a na tom jsme se s Marťou shodli, názorná ukázka, že na napuštění bazénu je ještě příliš brzy a že s tím ještě pár týdnů počkáme.