Hody, hody, doprovody

V souladu se vším, co zrovna z vládních nařízení platilo, vydali jsme se o Velikonocích vyšlahat všechny dobré duše z naší ulice. Jsme spolu jako jedna rodina a vládneme ulici. Marťa od včerejška trénoval říkanku Hody, hody, doprovody, kterou bázlivě odšeptal pouze Janě od Honzy. Pak už nikde ani nehlesl a následně ztratil o Velikonoce zájem. A to i přesto, že všude vyšlahal solidní tašku plnou cukrovinek!

Páááťa, zatím stále bez velikonočního rozumu a pochopení, mával pomlázkou jako na prvního máje, cupital s košíčkem na šlahačku a radostně vítal každou nebožačku, která otevřela. Nechápal, proč se k němu nastavuje zadkem napřed, na druhou stranu věděl přesně, jak naložit s odměnou, kterou si vyšlahal. Rval to do košíčku hlava nehlava. Když byl košíček plný a další vařené vajíčko se tam již ne a ne vejít, deformoval ho, rozmáčkl a hola hop, jakou měl radost, že má všechno v košíku! Kdyby mu u tety Moniky nesežral půlku košíku pes, hafan o velikosti skříně, kterého Monika má, mohl tu svou první kompresovanou šlahačku ukázat i doma mamince. Takto z události zbyl jen příběh o tom, jak byl Páááťa na svém prvním Hody, hody, doprovody.