Když jsem byl ještě malý

Marťa se už umí dívat do minulosti. Dost na tom nejspíš nese zásluhu fakt, že jsme mu s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, začali říkat, že vyrostl a že je veliký. Vzhledem k ošacení, které z Marti padá jako podzimní listí a člověk aby kupoval pořád větší a větší velikosti, se člověk ohledně Marťova růstu nemá jak splést či vyjádřit zcestně. Jenže kampak děcko na nějaké racionální uvažování. Marťa prostě usoudil, že na něco je už velký.

“Nene, Páááťa nemůže do auta, protože to auto nemá kdo řídit,” poznamenal učeně Marťa na adresu svého mladšího brášky Páááti (2+ roku). “To když jsem byl ještě malý, tak jsem řídit uměl!” vystřihl Marťa do éteru, že se překvapením postavil do pozoru i skládací metr v garáži. Takový to byl slogan! A to nebylo poprvé a ani naposledy, co Marťa zavzpomínal na mládí!