Jaro kráčí do zahrady

Pustili jsme se do stavby skákací trampolíny. Na zimu zůstala schovaná a na zahradě z ní zbyla jen kovová konstrukce na důkaz příslibu, že se s trampolínou u nás ještě počítá. Ke stavbě skákadla se přidala malá Sofinka, která ještě donedávna bydlela v domečku vedle nás a zašla na návštěvu. Je to Marťova kámoška ze školky a celá ulice ví, že k sobě chovají přátelskou náklonnost. Takto nakloněných kámošů má Sofinka více a ani Marťa to nějak nehrotí, tak je sranda se dívat, jak jsou ti dva chvíli naprosto nerozlučná dvojice. Když pak Sofinka jde domů, Marťa si jí už ani nevšimne.

Se stavbou trampolíny chtěli pomáhat úplně všichni. Sofinka přišla a slušně si řekla, že chce s něčím pomoci. To bylo hezké. Sice s ničím nakonec nepomohla, stejně jako ostatní, ale přišla, řekla, požádala. Šikovná holka. Marťa přišel, řekl, co si vezme, vzal si to a byl s tím pryč. Páááťa také přišel, neřekl nic a vzal si, co potřeboval. Tedy vše. Mně zůstalo z trampolíny pouze to, co jsem zrovna držel. Z takových pomocníků nelze nemít radost, když jaro kráčí do zahrady!