Vzali na to stoje

Vytáhl jsem z garáže obstojné sněhové hrablo a jal se uhrnovat sníh. Šlo to dobře a do deseti minut jsem měl mít všechno hotové, jak to dobře šlo. Jenže tu se zpoza rohu vyřítili naši kluci a že budou se sněhem také pomáhat. A kdepak, že by si na to vzali hrablo na sníh jako já a postavili se do rojnice, abychom si při práci nezavazeli. To vůbec ne! Oni si na ten sníh vzali rovnou stroje a neorganizovaně se rozptýlil po pozemku!

“A tady to jako uhrnu,” sliboval Marťa. Nakvačil na scénu se svým traktorem z pískoviště s parádní radlicí a vlečkou na cokoliv. Odklízel sníh velmi pečlivě, důsledně, bezezbytku a také extrémně pomalu. Páááťa přijel s jiným traktorem a sníh nabíral namísto výkonnou radlicí úzkým rypadlem. Pekelně se nadřel, a přitom vůbec nic neodpracoval! Odborník se diví, laik žasne! Jediné, co oba kluci s těžkou technikou na sníh dělali skutečně dobře, tak zavazeli. Pohyboval jsem se mezi nimi jako Popelka na bále a musel jsem dávat pozor, abych je lžící neodhrnul do závěje. Můj dosavadní výkon hodný obdivu klesl až zcela zanikl. To je holt tak, když se na pořádnou práci namísto holých rukou vezmou stroje!