16. 12. 2020 | SuperJezdec a Mobilik, náš druhorozený syn a prozatím nejmenší z rodu Modlů Páááťa (1+ roku), se nedbale věnoval řízení plastového autíčka a hodil držku. Následky byly dost vizuální a markantní!
Páááťa ztratil přehled nad dopravní situací za volantem svého domácího plastového autíčka. Jde o namakaný stroj červené barvy, který je hnán vpřed odrazy jezdce. Plynulé jízdy se u něj člověk tedy dočká jen stěží. Trable přišly při přejíždění nizoučkého prahu na hranici kuchyně a chodby. Menší práh snad už neexistuje. Přesto Páááťovi vyšel přískok tak, že se spodní okraj přední části vozítka zasekl o práh, no a zbytek už byl let lovícího tygra s rukama nohama do všech stran a oči na stopkách. Páááťa se s plácnutím natáhl na studenou dlažbu chodby, jak široký tak dlouhý. Bác, křáp, ojo-joj!
Páááťa nechal při dopadu ruce podél těla. To se tak obvykle nedělá a každý ví proč. Pád Páááťa utlumil nosem, ústy - no prostě šel na držku. Z nosních dírek mu prý valila rudá krev proudem. Huba se mu nafoukla nejen dotčením nad nespravedlností světa, ale i otokem. Vypadal jako čerstvě vylíhnutý syn nějakého super bouráka, který je zvyklý hubou třískat do betonové zdi. Byl to strašidelný pohled. Domluvili jsme se s Páááťou, že to takto už dělat nebude. Že se na to pak nedá dívat.