23. 11. 2020 | VšechnyBác a HeHeHé, náš druhorozený syn Páááťa (1+ roku), je vděčný za každé pohlazení. Že by se sám emočně rozdal a citově vylil, to ne. Až dnes!
VšechnyBác a HeHeHé, náš druhorozený syn Páááťa (1+ roku), je vděčný za každé pohlazení. Že by se sám emočně rozdal a citově vylil, to ne. Až dnes!
Páááťa je jako pytlík. Je plný nejrůznějších nálad a nápadů, které se z něj řinou do okolí. Kliďánko za váma přijde s líbezným úsměvem na tváři, takže by se člověk skoro až rozplynul dojetím a štěstím. Nikoliv však my z rodu Modl, chrabří a ostřílení rodičové. Dobře s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou víme, že líbezný úsměv na Páááťově tváři je jen maskovací pozlátko zkázy a hrůzy, co následuje. Páááťa totiž s líbezným úsměvem na tváři přijde, chvilku počká a když se nic neděje, nabančí ti hlava nehlava. Jeden ani netuší za co?
Ovšem není to necita. Když vidí, že do tlučeného již více nenamlátí a že tento skomírá na pokraji života a smrti ubit ročním děckem, přistoupí k halekajícímu a něžně mu udělá malá-malá. Pohladí torzo mučedníka po zbytku cituschopných částech těla a dožaduje se obnovení zmrzačených tkání organizmu, se kterým by si chtěl hrát.
Když jsem se pracně vykřesával po jedné z dalších mlátiček, kterou mi Páááťa uštědřil, tu ke mně ten citlivý necita přistoupil a dal mi pusinku! Jééé. To bylo jako živá voda. Skoro jsem si říkal, že pro takový kousek něhy bych se nechal bít třeba každý den!