21. 11. 2020 | JsemTady a HalóHaló, náš prvorozený syn Martin (4+ roku), a jeho mladší bráška UbleBuble a HuhuTutu Páááťa (1+ roku), jsou totální členové orchestru, obor trubka, tedy trubky. Ve hře na schovávanou jsou naprosto k nalezení, tím pádem zcela marní!
Páááťa je ztělesněním radosti ze hry. Má radost, že si ho někdo všimne, takže stojí na plácku vylepený jako plakát a je rád, že ho každý hned najde. Většinou mává ručičkama a udržuje oční kontakt štěstím bez sebe, že je o něj zájem. Hledač hry na schovávanou si nemůže přát lepšího hráče!
“Deset-dvacet Páááťa totálně nekryt uprostřed zahrady!” volám. Hru na schovávanou mám rád. Vyžaduje postřeh, důvtip, předvídavost a rychlé rozhodování. Tedy vše, co u této hry s našima klukama vůbec nevyužiji.
Zatímco Páááťa je hned naráně, Marťa je rafinovanější. Parádně zaleze někam za roh. Často mne tím překvapí, ba i zaskočí, kam to vleze. Dokonce by i ve hře platil za eso, jenže on také propadá radosti ze hry a hlavně z toho, že se může pochlubit tím, kde se schoval. Takže dříve, než ho vůbec stačím objevit, ozývá se z nejrůznějších zákoutí zahrady, kam mé oko ani nepadne:
“Haló, já jsem tadýýý!” a Marťa poskakuje radostí, rád bych věděl nad čím? A tak u nás probíhá hra na schovávanou.