Testuje mantinely

“Dělá to schválně a testuje, co vydržím!” odhalila znepokojení maminka, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa. Páááťa ji prý kouše, tahá, štípe, utíká jí a přes rameno se potměšile, pobaveně, se zájmem a potěšením přesvědčuje, že je sledován, následován a pronásledován. Prostě tu naši maminku prohání, jen co je pravda!

Páááťa, kterému svět propůjčil rysy andělíčka pacholíčka, je roztomilý na pohled a má jakousi přirozenou auru ochraňující ho před výchovným úderem. Řádné výchovy řádu a disciplíny se tedy v rodu chápou jen jedinci extrémně zdatní a vyspělí. Ti ostatní bláhově věří, že se s ním domluví. Přeji jim to. Zatím marně, ale vytrvale. Vesměs se tedy na Páááťovi střídáme doma všichni. Starší bráška Páááťu tluče a otlouká jako píšťaličku, protože jako člen orchestru, tedy trubka, nemá ani tucha, že Páááťa ještě není myšlenkově tam kde on a pramálo rozumí, proč je otloukán a utlačován. Naopak s námi, rodiči, Páááťovi vše díky osvětě a neustálé komunikaci dochází. Protože je buď prudce inteligentní, nebo další člen orchestru, tedy druhá trubka, zahrává si s představenými pravidly a příliš často testuje, jsou-li stále ještě v platnosti. No prostě, dělá to, co nemá. Když už dlouho dělá to, co má, začne dělat to, co nemá, a tak pořád dokola. Osobně se domnívám, že testuje mantinely. Tímto mu do budoucnosti vzkazuji, až bude tyto řádky jednou číst jako uvědomělý a rozumný muž, že tady ty mantinely jsou a budou.