Potápěči na řece Moravě 2020


06. 08. 2020 | Marmeláda podruhé opravil stejný lodní motor na stejné lodi jako minule! Hvězda party potápěčů z Hodonína a miláček, zvláště dámského publika, opět zazářila. Ovšem tato hvězda lamentovala, až to pěkné nebylo!

Třináct dobrodružných duší na dvou motorových lodích vyrazilo vzhůru proti proudu Baťova kanálu na Jižní Moravě. Výchozím přístavem byl Petrov, místem obratu, kde jsme zaskočili na oběd, Veselí nad Moravou. Bylo to krásných 24 km plavby! Co si může suchozemec z Jižní Moravy více přát? Slunce nám stálo téměř v nadhlavníku, venkovní teploty v okamžicích bezvětří stoupaly až na 28°C, řeka Morava byla zdivočelá po nedávných deštích, což hraničilo s prvním povodňovým stupněm, takže to rvalo břehy a bylo se na co dívat. Výprava byla prošpikována vším, co si jen může soudobý potápěč z Hodonína přát, tedy: pohodička, krása a nádhera s náznakem slušného, ve výsledku však zcela bezvýznamného nebezpečí, které hravě moudrost a zkušenost přítomných pardálů zažehnala.


První loď naší výpravy byla jako vystřižena z časopisu o nechutně zbohatlých mořeplavcích. Byla to fakt pěkná loď, na kterou člověk utáhne každou smyslnou dorostenku. Řídil ji Erik. Při plném výkonu motoru loď pozvedla svou špici tak vysoko, že lechtala spodní cíp srpku měsíce vysoko na nebi! Osádka lodi, které upovídaný Mira vykecal díru dohlavy, se při každém záběru motoru propadala do měkounkých kožených sedaček. Zážitek z jízdy byl úžasný už jen, když to člověk viděl, natož aby tam i seděl! Druhá loď byla jako loterie. Osádka propadala tak akorát skepsi, zoufalství a smrtěbojným představám. Zlobil nás motor. Vrčel, ale netáhl. Loď pak nejela. Nic velkého, řekl by si jeden, avšak když to nejede v proudu řeky, která vás odnáší na stavidla splavu, nejeden nebojsa znejistí!


Začarovaným místem naší výpravy byly plavební komory ve Vnorovech. Jsou tam hned dvě, mezi nimi dravý proud rozvodněné řeky Moravy. Tam si dal motor naší lodi pauzu. To neměl dělat. Loď hned vzal proud a přestože tolik vzdálený splav, který by z naší lodi udělal třískoviště, kdybychom na něj najeli, nebyl nikdy tak blízko, jako dnes.


“Vezmi lano a vyskoč na břeh!” velel kapitán Nikola. Nebylo nic lehčího. Jeden stojící námořník by díky lanu loď hravě udržel na místě, dokud se motor neopraví. Fantastický a dost osvědčený postup ukotvení lodi na živého námořníka narazil na nečekanou potíž - na lodi bylo jen jakési lano z gumy, pružilo jako žvýkačka a o své délce necelého metru nemělo šanci uspokojit kapitánovu tužbu, protože na námořníka, coby na břehu stojící pilíř spásy, za který se mohla loď zachytit, ani náhodou nedosáhlo. Proud řeky Moravy nás brzy odnesl do středu řeky, kde jsme se svorně celá posádka oddali hlubokému překvapení. Pak přišlo zoufalství a výkřiky, že se k nám blíží ten jez a podobně. Ve skutečně jsme se k jezu blížili my. Vypadalo to, že naskáčeme do vody, doplaveme ke břehu a o osudu Nikolovy bezmotorové lodi se dočteme ráno v tisku. Prostě jsme byli ztraceni a vesmíru to bylo úplně šumák!


Jenže nebyl by to Erik, kdyby hned nepřispěchal se svou zázračnou lodí na pomoc. Zaháčkoval si nás na své o poznání delší lano a mocným a silným motorem své lodi obracel vlny vzhůru nohama tak dlouho, dokud nás nedotáhl pryč z proudu dešti rozhněvané řeky Moravy. Bylo to jako z filmu. Adolescentky by takový výjev bezpečně rozložil na malé, ale dobře polarizované kousíčky hřejivých emocí. Prostě by se ve vteřině do Erika musely zamilovat a postupně se blahem rozplynout. Taková to byla scéna!


V tiché zátoce za plavební komorou Vnorovy, kam jsme chromíka, tedy ochromenou loď dotáhli, znovu, jako přede dvěma lety, poklekl Marmeláda k lodnímu motoru a holýma rukama opravil to, o čem údržba Nikolovy lodi nikdy neslyšela a nikdy to neviděla. Marmeláda pracoval jako zkušený pyrotechnik. Láteřil sice jako námořník, který už všechno na světě viděl, slyšel a prožil, ale opravoval rychle, svižně a přesně jako technik Formule 1. V ustavičných poznámkách o hovnoSvětě nešetřil nic a nikoho, zvláště pak kapitána lodi, který toho viděl oproti němu zatraceně málo, slyšel ještě méně a vlastně zhola nic neprožil. Na každý tah klíčem utahovákem měl jediný pokus, protože kdyby mu to vypadlo z ruky, šlo by to hluboko dolů ke dnu do temnot pod kýlem lodi, odkud nebylo návratu. Bylo to jako ve filmu. Marmeláda byl hlavním hrdinou. Jen díky němu jsme ten den dopluli tam i zpět živi a zdrávi. Všichni jsme se shodli, že příště bez něho rozhodně nepojedeme. Marmeláda to tak růžově neviděl a na věc měl svůj názor i přesto, že náklonnost publika, kterou si právem vysloužil, byla obrovská.


Výprava na řeku Moravu byla prohlášena za úspěšnou s tím, že takové množství zážitků na vodě už zase rok nepotřebujeme. To znamená, že na vodu vyrazíme zase až tak za rok! Už za rok!

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.