Můj táta


04. 08. 2020 | NezbedaKing a RaRach, náš prvorozený syn Martin (4+ roku), je ve školce známá firma. Já už také!

Neviděl jsem ve vyzvednutí Marti ze školky nic náročného. Člověk zajde do školky, vystaví na obdiv svou figuru, popadne děcko a jde. Jenomže to jsem zapomněl, že od mé poslední návštěvy ve školce začal Marťa chodit do jiné třídy na úplně opačném konci budovy. Už u zvonku u dveří jsem vytušil, že bude problém, protože Marťa už vlastně nechodí do třídy Zvířátek, ale asi někam jinam. Zvířátka byla totiž na zvoncích škrtnutá!


“Prosím tě, do které třídy chodí ti naši kluci?” neubránil jsem se potřebě doptat se na informace o našem rodu kolemjdoucí Míši. Je to maminka od nás z ulice. Naši kluci si spolu nejen hrávají ve volných chvílích, ale také chodí spolu do školky a v ní do stejné třídy. Míša zrovna odváděla Toníčka domů. Po mém dotazu se popadla smíchy za břicho a oddala se řehnivé kratochvíli v kuckavým záchvatech zlomyslného smíchu. Opodál stojící judista, světový šampión Krpálek také. Chtěl jsem ho hodit na ogoši, ale chyběl by příští rok na olympiádě, tak jsem to přešel. Osud mu uštědřil políček tak nějak sám. Oba jsme totiž stanuli ve stejné třídě a jako hladoví vlci vyhlíželi to své dítko. Šampión si moc dobře nevedl, nikdo se k němu nehrnul. Zato na mne Marťa vyběhl jako ratlík na řezníka, plný chutí a očekávání. Vyskočil mi do náruče a přes celou místnost nadšeně hlaholil: “Paní učitelko, to je můj táta!” Myslím, že pro něj půjdu brzy zase. A rád!

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.