24. 07. 2020 | DěckoČum a CoNeznámToNebojím, náš druhosyn Páááťa (1+ roku), se utkal tváří v tvář z bezprostřední vzdálenosti s dost rozčepýřeným rackem. To znamená, že se do sebe zaklesli. Oba!
Šli jsme v Německu do ZOO. V Německu jsme byli na návštěvě u tety Andy, ta nás vzala do ZOO, a v ZOO už se o nás zvířena postarala. Tento příběh je toho důkazem. Začalo to v ptačí voliéře. Dost pěkné německé ZOO ji mělo hned za vstupní branou. Ptáci létali kolem našich hlav jako střelení, nalétávali, přelétávali, svištěli sem a tam, vřeštěli a kdyby člověk počkal, snad by na nás klidně i kákli! Návštěvník ZOO by si těžko mohl přát větší volnost mezi divokými zvířaty.
Decentně vzhlížející plůtek odděloval cestičku návštěvníka od jezírka, kde se ptáci oddávali dovádění ve vodě a všem možným vodním alotriím, hrátkám a kratochvílím. Hned tu byl Páááťa a čumákoval, civěl a čučel na racka sedícího hned za plotem. Jenže ten racek tam neseděl, aby byl první na ráně a tudíž na obdiv kolemjdoucích. Byla to racčí samička a seděla na vajíčkách. Měla tam tři kousky. Páááťův čumZájem jí moc nevoněl, a tak se holka zvedla a své tělo o velikosti vzrostlé slepice napochodovala přímo před Páááťu.
“E!” vydal ze sebe Páááťa jako vždy, kdy chce něco říci, leč neví co a jak. Při tom se otočí na nějakého posluchače a ukáže směrek k věci, o které chtěl hovořit. A to se mu stalo osudným! Napřáhl totiž k racčici ručičku s napřaženým ukazováčkem. A do toho ho racčí samice hnedle klovla! Zob ho! Očividně se jí ulevilo, protože spokojeně odpochodovala zpátky na vajíčka. Chudák Páááťa, který tak opovržlivé chování ptactva v životě ještě neviděl, zůstal stát jako zkoprnělý. Byl tak překvapen, že mu ani nedošlo, že ho racčí samice klovla. Na prstíku se mu rýsoval krvavý šrám a on neuronil ani slzu. Až teprve když si ho racčice přestala všímat, jakoby procitl a propukl v dotčené pofňukávání. Myslím, že to nebylo ani proto, že ho bolel poklovaný prst, ale proto, že se na něj racek vlastně vyprdl!