05. 06. 2020 | JakobyMyšVyoral a KdyžTátuHledal, náš druhorozený syn Páááťa (1+ roku), usíná a vstává s jediným, stejnostejným, tedy konstantním výkřikem: “Táta!”.
UvědoměníNabyl a LecosSiSpojil, naše rodové prvoEso Martin (4+ roku), je člověk moudrý, znalý a odpovědnostihodný. O malého Páááťu pečuje, když ho zrovna nějak neutlačuje, nebije, neodstrkuje a podobně, jako o kuřátko holátko. Páááťovu dalšímu výkřiku v pořadí, když se nejmenší rodoPrcek probudil po slastném spánku po obědě, se Marťa ihned věnoval. A svědomitě!
“Táta pracuje. Aby byla čokoláda a bonbónky. Aby byla ryba!” dodal důležitě. Službu konající přihlížeč, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, šla smíchy do kolen. Společně jsme se shodli, že čokoláda a bonbónky odpovídají dětskému příměru o tom, co znamená, že rodič chodí do práce, a proto není občas po ruce. Ale kde Marťa přišel na rybu, to nám zůstalo záhadou. Ryby obecně v našem rodu moc nejdou. Nejdále jsme s tímto oborem v akvárku, ale ani tam pšenka moc nekvete. Kde tedy Marťa přišel na to, že táta nosí ryby?