02. 05. 2020 | Více než kdy jindy vyrážíme po práci za dobrodružstvím. Nahážeme do rodinného povozu všechnu potřebnou výstroj, jako kočár, Marťovo kolo, přilbice, helmice, flašky s vodou, pochutiny a jdeme drandit do přírody.
Kvůli pandemii, což je označení onemocnění zasahující hromadu lidí napříč kontinenty světa najednou, je setkávání s neznámými lidmi plné ostychu, zdrženlivosti a vůbec dost značné odtažitosti. Nikdo dopředu neví, co z takového setkání vzejde a moc z nás si ani moc nepřeje, aby vůbec něco vzešlo. A tak se hledíme nepotkávat. Míst, kde je to možné, je málo, ale jsou. A právě na taková místa často vítáme.
Nahoře na táhlém kopci nad nedalekou vískou je krásná, 1km dlouhá rovinka. Křižují se zde dvě turistické trasy, ale provoz v podvečer všedního dne není téměř žádný. A tady drandíme, to znamená chodíme, běháme, jezdíme na kole a očumujeme okolní přírodu na rozlehlé pláni lemované lesy. SuprTrupr prcek Páááťa (1+ roku) očichává pole s řepkou, my s cyklistou Marťou (4+ roku) svištíme na druhou stranu pláně na posed. Marťa jede na kole, já běžím. Poslední dobou má Marťa setsakramentsky rychlé pedály, takže je napřed. Není to tak dávno, co býval daleko za mnou a potkali jsme se až u posedu. Dneska je to sice stejné, potkáme se až u posedu, ale pořadí se otočilo. Zvažuji koupi skládacího kola. To by mohlo zpestřit naše pandemické procházky a znovu otočit pořadí u posedu tak, aby to odpovídalo.