Nádražní plamen


14. 02. 2020 | Vlakomil a SnědlJízdníŘád, náš provoroený syn Martin (3+ roku), miluje vlaky, vláčky a dost možná všechna kolejová vozidla. Často s ním jezdíme někam k trati či na nádraží očumovat drážní svět. Na nádraží, kam jsme přijeli dnes, hořelo!

Kralupy nad Vltavou, sobota večer. Kolem hlavní budovy nádrží pobíhala skupinka nepovedených výrostků a svým tropením nezbedností tancovala tu na pomezí přestupku proti veřejnému pořádku, tu na hraně trestného činu. Milovník westernových příběhů by to nazval Divokým Západem, rozepnul by přezku kolťáku u pasu a šel by vstříc osudu. My s Marťou vykročili na perón podívat se na vláčky.


Sotva jsme vystoupili z rodinného vozu na ulici, praštil nás do nosu smrad štiplavého kouře. Valil se v  tmavnoucích obáčcích z vytlučených oken zpustlé budovy vedle parkoviště. Bylo to očividné doupě temnoty a zatuchlého podsvětí ztracených duší a lidí bez domova. To rozhodně nebyl revír pro dobrodružné toulky a výzvědné akce někoho s rodinou na krku. Jeden by nelenil a zavolal hasiče. Já zavolal Městskou policii. Kouř na první pohled sice svědčil o dovádění zlověstého živlu, ale s ohledem na povahu a účel, ke kterému budova sloužila, mohlo jít dost dobře o parfumérskou kratochvíli současných obyvatel. Operátor Městské policie neměl pro mé úvahy pochopení a trval na tom, abych ho příště neotravoval a volal hasičům. Ubezpečil jsem se, zda-li jsem dostatečně splnil svou oznamovací občanskou povinnost a nechal jsem mlýnek státního aparátu svému osudu. S Marťou jsme vykročili vstříc zážitkům na perónu vlakového nádraží.


Dle popisu mého skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni, která zůstala s druhořapíkem rodu, Páááťou (0+ roku), v autě, členové sboru Městské policie přijeli na obhlídku téměř okamžitě. Situaci očichali, hlavy do nitra vybydlené budovy opakovaně strkali, a protože temný štiplavý kouř zeslábl a zmizel, odjeli to vykázat jako parfumerskou kratochvíli tamních obyvatel, tedy, že kluci bez domova hodili do ohně nějakou špatnost, že se ohni udělalo tak špatně až to kouřilo a štípalo jako regiment smradlavých čertů. A tím skončila naše příhoda s názvem Nádražní plamen.

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.