26. 11. 2019 | SuperPrcek a DěckoChechtáček, náš druhorozený syn Páááťa (0+ roku), se ocitl ve výšinách velikánů. Vzal jsem ho na koňa, tedy do sedu na rodičových ramenou.
Páááťa jásal radostí. Svět z výšky kousek pod stropem ještě neviděl. Viděl, co neviděl a neviděl, co obvykle ze své přízemní výše vidí. Radostně třepal nožičkama a pranic se nestaral ni o to, jestli se drží nebo ne, ni o to, jestli mu jde v ústrety horní okraj futer dveří v kuchyni, který jsme společně o kousek převyšovali.
Značnou kratochvílí bylo Páááťovi natřásání a hluboké úkoly nosiče. Instinktivně zanořil své ručičky do hustého vlasového porostu alfa samce rodu, kde se mne držel dlouho poté, co otřesy a úklony odezněly. Ve chvílích pohybového klidu se uchyloval můj zákrční pasažér ke kroucení mého ucha. Otáčel mi boltcem tak urputně a vytrvale, že mít jej našroubované na závit, dávno by mi ucho vyšrouboval! A to byla teprve první jízda na koníkovi! Což teprve, až začneme trénovat úklony pro průchod pod horním rámem dveří. Zatím se o něj Páááťa klidně opře čelem a zcela bez znalosti souvislostí čeká, co to jako znamená a co se jako bude dít dál?