02. 11. 2019 | KDýniOdpor a PřecJiPřijal, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), nechtěl zprvu o kostýmu dýně ani slyšet. Rval to ze sebe, jakoby mu šlo o život. Hola-hop, a bylo to najednou všechno jinak!
U Marti ve školce se pořádala malá dětská Halloweenská párty. Děti měly přijít v nějakém vhodném kostýmku. Marťova maminka, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, pořídila pohledný a fantastický obleček v podobě překrásné dýně. Marťa ho měl doma v předvečer před událostí přibližně vteřinu. Pak jej popadl zhoubný démon a Marťa ze sebe obleček serval tak rychle, jak jen to šlo. Vyhlídky na pěknou besídku v kostýmcích ve školce byly mizerné. Chtělo to něco vymyslet. Nějakou fintu. A taky že jo!
Kostýmek dýně mi nešel k pleti ani k charakteru a už vůbec nebyl mé velikosti. To, co si Marťa oblékl na trup, já dostal tak maximálně přes hlavu. Pokus s tím, že když ke kostýmku citově přilne táta, syn se tím nechá inspirovat, byl nejmizernější ze všech pokusů toho dne. Ale jsem alfa samec rodu, nedal jsem nikomu nic zdát a svou roli v celém příběhu sehrál až dokonce s úsměvem a nadšením, že já jsem to pravé tělo pro kostýmek halloweenské dýně. Úspěch byl zaručen. Marťa, vida jak si v kostýmku jeho dýně lebedím, po mne skočil jako ratlík po deseti deka turistického salámu a už to ze mne strhával. Sám si do toho vlezl a sám si zalebedil. Jako táta. Byl z něho rázem dýnový kluk!
Kuloáry zmiňují, že Marťův kostýmek dýně byl natolik působivý, že se k Marťovi na fotkách přidal jeho do nedávna úhlavní nepřítel, nekamarád a rival, se kterým si dávali ustavičně do držky, pouliční kámoš Toník v kostýmku krokodýla. Jak je vidět na fotografiích, jejich přátelství je nyní nehynoucí, jak se dá usuzovat z pevného servření rukou na každé fotce, kde tito dva výtečníci jsou spolu!