Polodenní hlídka

Vojenský výcvik obou rodových příslušníků připomínal krocení divé zvěře a obracení jedinců na úplně jinou víru. Bylo to jako proměnit nemilosrdné Peklo s těmi jejich vařícími kotly, vidlemi a ušpiněným Luciferem na vyhledávané termální koupaliště se sličnou recepční. Byla to šichta hned v úvodních minutách, kdy jsem doma s klukama osaměl!

Se slovy, že se systematickému přístupu nic nevyrovná, jsem trpělivě sbíral poházené věci a důsledky dětských nešvarů při drobných domácích hrách. Stálo to nemalé úsilí, ale šlo to. Když Marťovi vypadl rohlík z ruky na zem, rodičovsky klidně jsem se shýbl pod stůl, abych ho zvedl. Kdybych věděl, že za tu kratičkou chviličku, než jsem se vrátil zpět nad desku stolu, na ní udělá Marťa boží dopuštění, šel bych do toho s větší vervou. Pak začalo přibývat okamžiků, kdy bylo výhodnější nechat padlé věci tam, kam padly a bránit vzniku dalších nepřístojností. Pochopil jsem rychle, že nestíhám. Přešel jsem do protiútoku. Na domácí půdě mne naši kluci, Marťa (3+ roku) s Páááťou (0+ roku), docela válcovali, proto jsme vyrazili ven.

V kočárku důkladně uvázaný Páááťa vyhlížel kupředu jako kapitán ledoborce na objevné výpravě nezvratně přesvědčen o tom, že něco objeví a že on bude ten, kdo to nové uvidí jako první! Marťa vyrazil na vycházku na koloběžce, kterou už za prvním rohem vůbec nepotřeboval. Uchopil jsem ji pevně do ruky a nesl ji dál pro případ, že by se Marťa uvolil k jejímu použití. Záhy jsem začal připomínat vánoční stromeček, kterému se při útěku z hračkářství leccos namotalo a zaháklo za větvičky. V každé ruce jsem měl něco! Obyvatelé naší ulice, kteří se jako na povel odněkud vyrojili, žasli nad naší výpravnou skupinou a pochvalovali si, jakého mají spořádaného souseda. Připadal jsem si jako slepý, co k houslím přišel. Podobně na tom kdysi býval i náš táta, kterému naše máma dala prádlo na pověšení. A protože všichni viděli tátu, jak věší prádlo, mylně si to spojili s tím, že také pere, vaří, žehlí a podobně. Je to vynikající zdroj dobré reputace, to vám řeknu. Každpádně mně pouliční náklonnost sice lichotila, ale nijak nepomohla.

Páááťa usnul úplně mimo navrhovaný časový plán. Marťa jedl to, co neměl a nejedl to, co měl. Častá rekalibrace původního plánu skončila zjištěním, že vlastně není plánu, který by ještě platil. Tímto způsobem zcela oproštěni od životních pout užívali jsme si společného výletu a rodové soudržnosti. Marťa omrk nový nakládací bagr kamaráda zahradníka. Páááťa v kočárku hučel vždy, když se postup objevné výpravy zpomalil, nedejbože zastavil. Byli jsme výtečníci na okružní cestě po naší vsi a nenechali jsme žádný roh či zákoutí bez povšimnutí. Vedli jsme si dost dobře a shodli jsme se, že nebude-li zbytí a maminka bude muset zase někdy na půlden pryč, rádi se do toho zase společně opřeme!