Počtář

“Jeden, dvě, pět, osm, deset!” počítává Marťa vagónky s nadšením vulkánu, který se už-už nemůže dočkat, až bude moci vybuchnout. U Marti je to vždy u čísla deset, protože dál počítat neumí. No prostě, vagónky počítá rád. Marťova bohatnoucí, zatím však stále ještě skromná slovní zásoba mu dává možnost dopočítat se maximálně deseti vagónků. U delšího vlaku, který má například dvacet a více vagónků, prostě a jednoduše začíná Marťa pokaždé počítat znovu od jedničky. Marťovi samotnému to nevadí a ani výsledek to nijak neovlivní. Marťa totiž u každého vlaku hlásí úplně stejný počet vagónků!

“Či! Či jagónky!” hlásí nadšeně. O správnosti svého tvrzení je často přesvědčen natolik, že inklinuje k aplikaci násilí na držku, která se opováží jeho výpočetní závěr znevážit. Prostě mne plácne přes pusu, když se správně domnívám, že vagónků bylo sedmu či dvanáct. Shodujeme se pouze u CityElephantu, což je vlak, který má vždy tři vagóny. Díváme se na vlaky na YouTube, kde pro nás průjezdy vlaků nahráli lidé z celého světa. Frčí to jeden za druhým, takže se s Marťou tlučeme a správně domníváme o počtu vagónků jako na běžícím páse. Zatím nebylo vlaku, který by měl z Marťova pohledu více nebo méně vagónků než tři! Budu si na to muset zvyknout.