04. 10. 2019 | Jsme vášnivými houbaři! Při houbaření se totiž snoubí má odvěká láska k toulkám přírodou se znalostí hub mého skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni. A naši kluci, Marťa a Páááťa, chodí na houby s námi!
Houbaření nám jde. Aby ne, sbíráme jen jednu houbu! Je to každá, která má ze spodní strany dírkování jako žínka na nádobí a není moc červivá. Hovoříme o takzvaném mykologickém absolutismu, tedy neprůstřelném neomylnu, že nepřitáhneme z lesa nic jedovatého. Tento houbařský přístup se přenáší snadno z matky na otce a z otce na syna, čehož jsme byli svědkem právě dnes.
HoubuSpatřil a VšechnoSvolal, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), je hlava otevřená. Všiml si, že jakmile spatřím houbu, ženu se k ní s nožem v ruce, setnu nožku jako trávu srpem a už to láduji do košíku, že bude večer smaženice. Marťa neotálel, rozhlédl se kolem, popošel, přiskočil a už hlásil zpod vzrostlého smrčku: “Nůž! Nůž!”