02. 10. 2019 | Jako každý správný domácí kutil, pustil jsem se do výstavby dřevěných polic s nadšením. To nadšení ze mne muselo doslova cákat, protože hned tu byl Marťa, který zprvu jen doutnal, ale nakonec také hořel stejným nadšením!
CoVzal a ToPoužil, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), příliš nedbal, co stavíme. Zaměřoval se především na to, aby něco dělal a pokud možno, aby byly vidět výsledky. Zájem měl výhradně o nástroje, co jsem právě držel v ruce a náležitě se jich dožadoval. Nejednou jsem vrtal vrut s děckem zavěšeným na ruce, kterou jsou držel vrtačku!
Esem mezi pracovníky byl Marťa při šroubování vrutů a řezu pilkou na železo. Vruty zašroubovával do nejrůznějších děr a prohlubní, které tak vyplňoval. Dělal na tom svižně a dost nepozorovaně, takže měl výsledky! Nosná deska poliček záhy připomínala bundu vášnivého rockera hustě posetou cvokama. Byl to jeden zašroubovaný vrut vedle druhého! Pilkou na železo Marťa hodlal přeříznout papírovou krabici. Lítalo z toho cucků a dobře, že jsem stačil zakročit, jinak bych uklízel ty nařezané piliny ještě dnes. Když jsme byli se stavbou poliček hotovi, byl jsem jediný, kdo měl skutečnou radost. Marťa totiž dost těžce nesl skutečnost, že když je dílo dokonáno, není již do čeho pořádně vrtnout!
Do stavby poliček zasáhl také UVšehoLeží a FurtJeSpokojen, náš druhorozený syn Páááťa (0+ roku). Protože je batole, u všeho leží, a tudíž je po každé fyzické činnosti nejméně unaven. Páááťa je navíc dost chytré dítě a nikdy si neklade na svá bedra nic, co by nezvládl. Při stavbě poliček se věnoval výhradně smotanému lanu, které jsme vůbec ke stavbě poliček nepotřebovali. Oč méně bylo lano třeba, o to více ho Páááťa ocucal. Oba spolupracovníky jsem si při výstavbě poliček nemohl vynachválit a do dalšího domácí kutění s nim rozhodně počítám!