SuperStřík

Marťa miluje, když ho něco, neřkuli všechno, poslouchá, následuje, prostě tomu všemu velí. Zahradní hadici nevyjímaje. Jakmile vidí, že hubice hadice dává vodu, chápe se příležitosti a vytváří situace plné vody a výkřiků přihlížejících. Jeho vděčným cílem jsem já, protože jako ostatní nepanikařím, nezdrhám a v boji o svržení moci stříkutníka jsem sice nepříjemně úspěšný, avšak do poslední chvíle také zcela nekrytý a ustavičně ostřelovaný vodním proudem. Marťa má kuráž a výdrž!

Ve výsledku za svou postřikovou krutost Marťa ani nemůže. Když se zahradní hadice chopí, nesmírně vzorně zalévá tu keřík, támhle květiny, jinde dá napít stromečku. Radost pohledět! Ale kosa na kámen padá v okamžiku, kdy je Marťa instruován stříkat jinam a jinak. Ke zvratu dochází, když jdu jinam a jinak ukázat. To se na mne naštve Marťa, hned se přidá i hadice, a já Marťu zbavuji vodostřiku smáčený až na kůži. Marťa to provází potměšilým úšklebkem. Následuje rozhořčený pláč, proč mu svět zase bere hračku. No, děti, znáte to. Ale musím uznat, že Marťa s tou zahradní hadicí má mušku. Neváhám se říci, že je to super střík!