Superskokan

Kámoš si koupil nový dům, k němu nový bazén, do bazénu slanou vodu a pozval nás na návštěvu. Když jsme po návštěvě odjeli, poslal za námi účet za vodu. Byl to rozdíl toho, co v bazénu původně bylo mínus to, co po naší návštěvě zbylo. Po krátkém prostudování účtu bylo jasné, že má kámoš v kalkulaci určitě chybu a v bazénu díru hovořící v náš neprospěch!

Marťa skákal do bazénu stylem neohroženého a nesmrtelného smrtelníka. Odháněl mne od břehu a skolem vplavmo se ke mne vodou, bez náznaku jakéhokoli plaveckého stylu, všelijak dokroutil, dokopal, dopíďalkoval, domrskal. Přihlížející tomu nadšeně říkali plavecký styl a aplaudovali. My s Marťou dobře věděli, jak to bylo a hleděli jsme si být vzájemně nablízku, protože, a to ví každé malé dítě, bez plaveckého stylu to ve vodě není žádná legrace. Co se týče skoků do vody, odvahy při plavání bez plaveckého stylu a vůbec pohybu v kapalině, tak Marťa skutečně jevil známky odborníka. Vůbec mu nevadilo, když jsem se nestačil vzdálit od břehu, jak zrovna ukázal, kliďánko mi skočil na hlavu, udělal ha-ha-ha a šel na to znovu! Jeho skoky vplavmo, tedy cosi na styl šipky (skok po hlavě), avšak s dopadem dost naplacato na břicho, mu dávaly rychlost, kterou dosplíval ke druhému břehu, kde jsem ve vodě stál. Tyto skoky patřily k těm, které našly docenění v kámošově vyúčtování za vodu, protože to cákalo na všechny světové strany! Tyto skoky byly zároveň praktikou, pro kterou si Marťa vysloužil dočasnou přezdívku: Superskokan!