26. 07. 2019 | VodoŠplouch a SkokACák, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), je vodní živel. V našem zahradním bazénu je pán a vládce vodstva. Všechny ostatní seká drápem!
Vodomil Martin brává bazén útokem. Často se nezastaví ani před chladnou vodou. Občas mám pocit, že má popletené teploreceptory, nebo že vůbec žádné nemá. Kliďánko vlítne do vody, která je studená už od pohledu. Někdy mám ale naopak pocit, že má těch receptorů víc, než dost, protože když někdo při venkovní teplotě 35°C, což je zápalná teplota ulity šneka, řekne, že je zima, někde něco nehraje.
Marťa vládne bazénu skokem. Skáče z vody do vody jako ďas. Jako odrazový můstek mu slouží dno nebo já. S pomocí silných paží rodového alfasamce, to jsem jako já, dokáže vzlétnout nad bazén tak vysoko, že vidí, jak se bazén na obzoru zakulacuje. Marťa je většinou roztažený do všech stran jako žába vystřelená z kanónu. Asi se snaží udržet balanc. Samovolně se smršťuje do klubíčka těsně před dopadem do vody. Když se po pádu vynoří z hlubiny půl metru hlubokého bazénu, crčí mu voda srandovně odevšad, co může. Marťa neotálí a dychtivě nastupuje k dalšímu skoku!
A tady to přichází. Natěšený Marťa se ke mně, coby organickému odrazovému můstku, vrhá skokem geparda. Protože většinou nedoskočí, snaží se zachytit zuby nehty. Spíše nehty, bych řekl. Prostě ty své prstíky s ostrými nehtíky zatne do živého, aby se zachytil a mohl přitáhnout. Když se zachytí, píchá to jako jehličky. Bolest mizí rychle poté, co se pustí. Dá se to snést a nemám nic proti tomu. Když ale Marťa nedoskočí a jeho drápečky pařátečky sklouznou po kůži, zůstávají mi na ní často šrámy jako po nedorozumění s tygrem střední váhové kategorie. Bolest je palčivá a ustupuje tak pomalu, že mívám po třech Marťových skocích kůži jako v ohni! Říkám Marťovi kamarád Velký Dráp a skáču v bazénu s ním, protože když skáču, nestačí se na mne vydrápat. Když se zastavím, Velký Dráp jde po mně!