17. 07. 2019 | FaunoVládce a UzmulPsa, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), je vášnivý velitel zvířectva. Zvláště pak zvířectva, které vypadá, že mu nic neudělá. Obzvláště pak zvířectva, které vypadá, že ho poslouchá. Takovým tvorům dokáže záhy změnit životní dráhu!
Kolem našeho domu kráčela malá Evička v doprovodu obou rodičů. Evička je Marťova vrstevnice s lokty tak ostrými, že dokáže udeřit, když je potřeba. Postrach! Je to takový Marťa v sukni. Evička si vedla jejich rodinného psíka na vodítku. Je to takový ten klepající se osikový proutek, který se v případě oslabeného sebevědomí rozsype i před stejně velikým morčetem. Marťa neváhal, Evičce uzmul vodítko a již pádil se psem ulicí nahoru a dolů. Pes díky vodítku nemohl jinak, takže lítal za ním!
Zatímco Evička propukla v pláč, že jí někdo sebral psa, a pes čelil osobnostnímu zániku, protože na tak dlouhé rozběhy již není vzhledem ke svému vysokému věku stavěný, rodiče Evičky plesali.
“Jojo, je to dobrý pes. Poslouchá, ale neslyší,” usmíval se dobrácky otec Jirka, který hned dodal, že dá klidně pětistovku tomu, kdo si pejska vezme. Navrch nabízel misku i s vodou a pytel granulí! Jak štědrá nabídka! Kdyby tak Evička jen tušila, jak jí taťka handluje rodinného mazlíčka. To by se jí koulely z očí slzy jako hrách a ne jen takový ten májový deštík, který jí zrovna prskal z obličeje.
Marťa, neznaje souvislostí, vzal ulici útokem. Hnal psa věrného o hmotnosti zcela zanedbatelné, kam si zamanul. Kam se psu nechtělo, tam jej Marťa dotáhl smýknutím vodítka. Ve druhém rozběhu nahoru ulicí byl pes ve formě olympijského chrta, který zvítězí v každém bězeckém závodu! Psovi začínalo jít o život. Táhlo mu v přepočtu na 63, takže tak dlouhé běhání pro něj začínalo být životním výkonem na hranici výkonu posledního. Marťovi se špatně chápalo, proč mu nově vytrénovaného olympionika berou? S podivem hleděl i do očí psíkovi, který byl rád, že je rád a že na druhém konci jeho vodítka již není olympijský trenér Marťa!