Hles z rákosí

Marťa mluví rád. O to raději oč více je ujištěn, že má posluchače. Babičkám vysvětluje fungování světa a neváhá složitější souvislosti opakovat i vícekrát, aby nikomu z publika nic neuniklo. Často připomíná řečníka, který se rozhodl našroubovat téma do posluchačů jako šroubek až po hlavičku! Moc rád ukazuje v obrázkové knížce mladšímu bráškovi RukaVPuse a FurtSeVrtí, našemu druhorozenému synovi Páááťovi (0+ roku). Vysvětluje mu, že kůň má dlouhé nohy, kráva že dělá bů a podobně. Páááťa na to hledí s výrazem vyorané myši, která v životě neměla potuchy, že existuje něco nad povrchem země, natož, že jsou obrázkové knížky a v nich stádo koní a krav. Na takový výraz posluchače je Marťa zvyklý od babiček, takže téma opakuje a šroubuje a šroubuje.

S rychle se rozvíjejícími vyjadřovacími schopnostmi začíná Marťa předkládat vlastní názor. Prostě stále častěji něco řekne, či se vyjádří k aktuální situaci. Zvláštěn, je-li tázán. Je to vždycky půlka světa omeleta, tedy hádanka jako prase, ale tu a tam je potřeba to vzít vpotaz. Ještě minulý týden byly jeho odpovědi na naše otázky fantastické, přesné a konstruktivní. Ano bylo ano, ne bylo ne, hasiči byli hasiči a tramvaj byl skutečně vlak na kolejích. Tento týden se mu to ale nějak zašmodrchalo a když řekne ne, často myslí ano a naopak. Jeho vyjádření je nám proto hádankou. Není to nejlehčí pak s takovou osobou vést hovor, natož Marťovi vyhovět. Osobně beru Marťovy odpovědi jako zvukovou kulisu, jakýsi hles z rákosí, jehož skutečnou podobu, tedy tu správnou odpověď, odhalí až chvíle následující po tom, kdy se hles z rákosí vyjádří.