11. 07. 2019 | SuperPrcek a ModlKuk, náš druhorozený syn Páááťa (0+ roku), má krátké ručičky, ale kdo se k němu přiblíží, toho uchopí jako zkušený zápasník a když si ho nenacpe do chřtánu, tak s ním alespoň pěkně zacloumá!
Mírumilovně vyhlížející děcko je dnes již několikanásobný přemožitel okolního okolí. Vytrvale dychtící Páááťa, který miluje nošení v náručí s výhledem na svět ve směru vpřed před nosiče, dosahuje svého dost dobře natrénovaným poplakáváním. Prostě hučí, bečí a pláče, dokud se svět neuvolí a nepošle někoho, kdo ho popadne a začne nosit. Páááťa trhá rekordy v počtu odnošených hodin. Srdnatá maminka Páááti, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, je z toho celá ztrhaná.
Sedmikilový Páááťa je v současné době přeborníkem v zápase v muší váze. Nemaje konkurence v své váhové kategorii, využívá slabosti, kterou pro něj mají váhově výrazně těžší kolemjdoucí a knock-outuje nás jednoho po druhém. Dneska jsem například strčil do jeho spárů svou po ránu střapatou hlavu. Páááťa mi zvědavě zajel svýma ručičkama do vlasů. Pozdě jsem si uvědomil, že je Páááťa rozený zápasník a že mi prstíky rozhodně výskat vlasy nebude. Zaklínil tam ty své ručky zlomvazky, uchopil stiskem kapitálním prameny mého vlasového porostu a už se mnou kroutil sem a tam. A znáte to, kam jde hlava, tam jde tělo. Pěkně se mnou vytřel svou postýlku! Nechybělo moc a umlátil mne o žbrlení! Když jsem s pláčem odcházel do ústraní, vesele se na mne šklebil a šermoval ručičkama, ať přijdu brzy zase!