24. 06. 2019 | Rutinní cesta autem do práce je tak šedá, plochá a nudná, že si člověk skoro přeje, aby už jezdit nemusel. Cesta do práce na kole je naopak plná adrenalinu. Ve výsledku si cyklista zbožně přeje, aby mohl jet zítra zase.
Cyklista poskakoval na silnici před kapotou mého vozidla. Udržoval jsem bezpečnou vzdálenost, která by se mohla hodit nejen cyklistovi, ale také mně. Jezdím na kole, mám kolo rád a tu a tam jsem již na sedátku oštangleného cyklošlapu něco zažil. Jsem smířen s tím, že všichni ti, co sedí za volantem a na kolo nesednou, jsou tlupa zabijáků a je jen otázkou času, kdy nám osud rozdá hru, ve které budeme muset hrát.
Cyklista předemnou předpisově vjel na kruhový objezd. Krásná zatáčka. Perfektně se opíral do pedálů. Exceloval! Také bych tak chtěl jezdit do práce. Zprava se vylouplo větší osobní auto. Na kapotě byl znak koně. Řidič byl zřejmě milovník koní. Později mne napadlo, že byl spíše kůň a měl by mít na kapotě raději znak vola. Řidič se svědomitě podíval doleva a tu se to stalo. Myslím, že očekával auto, kterému by měl dát přednost. Protože auto neviděl a cyklistu nečekal, vjel na kruhový objezd. Cyklista střetu zabránit nestačil.
Brzdil, téměř dobrzdil, ale narazil. Řidič vůl se znakem koně vida, že cyklista neupadl, pokračoval dál v jízdě. Světe div se! Divoký Západ hadra! Poslal jsem za tím vrahem zatroubení mého klaxonu. Je dost silný. Často mám pocit, že když zatroubím, auto mi samovolně zpomalí. Tak je klaxon silný! Auto s volem jsem klaxonem sice nezastavil, ale síla zvuku nakopla cyklistu. Ten se opřel do pedálů a protože všechny cesty z kruhového objezdu vedly na parkoviště u velikého obchodního centra, nebyl špatný nápad toho řezníka silnic dohonit a probrat téma přednosti z prava. A to ten nečekaný cyklista udělal. Kolem desáté dopolední mělo centrum v akční nabídce koňský salám...