Nejdražší hamburger

Odlet našeho nočního letu byl opožděn. Psali, že o hodinu. Opruz, hadr, hrůza, děs! Zapadli jsme do první hospody v čekací zóně a dali si kus žvance za cenu, za kterou bychom si něco takového nikde jinde nedali. Pjéťo za hambáč! Hrůza! Za to by byla jinde půlka býka! Ale bylo to jídlo tak akorát na tu hodinu, kterou jsme na to měli, takže jsme do toho šli. Žvýkali jsme s kolegou z práce docela chutnou tuctovku za diamantovou cenu a vylévali si profesní zážitky naší IT praxe jako dva zamilovaní tokatéři. Tu vidím, jak se údaj o našem odletu na informační tabuli změnil. Z plánovaného hodinového zpoždění se mávnutím kouzelného proutku stalo oznámení - nástup do letadla a odlet ihned! Myslím, že mi to vzpříčilo hranolku v krku.

Půl vteřiny jsem si říkal, že to snad ani kolegovi neřeknu. Měl jsem na talíři pořád půlku jídla! Sáňky borový, pro jídlo normálně zabíjím! Tady, s nejnepříznivější finanční kombinací na světě mám opustit rozjezenou večeři?

“Už nám to letí. Teď to změnili!” šel jsem s pravdou ven. Kolega vyskočil jako když střelí a křikl na obsluhu, že budeme urgentně platit. Hory se v ten okamžik zazelenaly, jak silný měl kolega hlas. Dělá nám šéfa a schopnost jasně, zřetelně a stručně úkolovat okolí je jeho denním chlebem. Pikolík s účtenkou se vyřítil na scénu téměř okamžitě. Cena za véču byla strašná, ale nebyl ani čas mu za to zlámat vaz. Popadli jsme své cestovní kufříky a tryskem švihali letištní halou k letadlu. Byli jsme zhmotněním stresu uprostřed čekáním smrtelně unuzeného prostředí. Byl to nejtrapnější běh mého života. Na startu zůstala půlka hamburgru zaplacená div ne zlatem, z čehož mi krvácelo srdce, peněženka a všechny hamburgrčivé chuťové buňky, na které se při večeři ještě nedostalo. No, všechno bylo špatně. Letadlo jsme chytli, všechna čest, i když v průběhu letu jsme toho dost litovali. Vypadalo to na spadnutí, ale to je už jiný příběh...