Frajeři z ledu

Na zimák, jak se zimnímu stadionu v Hodoníně na jihu Moravy slangově říká, nás pozval strejda Nikola. V obklopení přátel se mu prý lépe bruslí, tak jsme se nenechali dlouho pobízet a šli. A nebylo to vůbec marné bruslení - každý si přišel na své. Marťa křepčil po ledu a očividně si bruslení užíval. Liboval si v sólové jízdě a ani za nic se nenechal například táhnout nebo tlačit, aby mohl jezdit rychleji. Páááťa byl přesný opak. Po ledu se pohyboval v závěsu na ledovém chodítku, což je udělátko na podpírání nejistě jedoucího bruslaře. Cítil se s tím jako buldozer s uhrnovací radlicí a nejeden bruslař na ledu byl rázem ohrožen, že bude při Páááťově průjezdu odhrnut. Pro lepší styl jsem Páááťovi nabízel jako opěru hokejku, že u toho bude nejen dobře stát, ale i vypadat. Ale Páááťa nechtěl a hrnul.

Přesto hokejka doznala docenění. V posledních minutách bruslení totiž vytáhl strejda Nikola z kapsy hokejový puk. V průběhu bruslení hra s hokejkami nebyla povolena, abychom prý nepobili ostatní dětské bruslaře. Moudré rozhodnutí. Ty poslední tři minuty byla hotová hokejová vřava. Přihrávali jsme si puk jako horký brambor a sázeli to do branky jako čočku. Hned tu byly naše ratolesti a sápaly se po puku i hokejkách. V sebeobraně jsme s Nikolou zakroužili kolem brankoviště jako orli nad Tatrami, ještě tam ze dva ze tři góly šupli, a pak už byla po hře veta. Nejdříve nám děti vzaly hokejky a následně nás rolbař vyprovodil z ledu. I tak to bylo velmi dobré bruslení!