Huba nadranc

Oslava 9. narozenin Elišky, sestřenice našich kluků, probíhala v bowlingové hale v Mladé Boleslavi. A byla dramatická. Alespoň pro náš rod. Bowlingová hala za to nemohla. Je to pěkné místo, hladké bowlingové dráhy, špičkové mantinely se zábradlím, které navedou kouli i naprostému nešikovi. Páááťa jančil radostí, hořel nedočkavostí, povykoval, poskakoval a udělal bác! Jenže ouha, nebylo to jen takové obyčejné bác, ze kterého se nějak zvedne. Tentokrát nestačil dát ruce před sebe, aby pádu zabránil, nebo jej zmírnil, a křápl na leštěné parkety bowlingové dráhy přímo na hubu, ústa, chlebárnu, paštiku - prostě na držku.

Protože to bylo nové a Páááťa byl neznámou bolestí ve tváři zaskočen, nejdříve jen tiše vyvalil oči překvapením. Měl je krásné, modré a doširoka vypoulené. To je to pověstné ticho před bouří. Pak se mu tvář rychle zkroutila v bolestivé agónii. To pořád ještě nebyla ta bouře v porovnáním s tím, co přišlo. Najednou se mu ústa zalila krví, vlastní, a z nosu se spustilo rudé řečiště bezedné a tudíž nekonečné řeky Amazonky. Tím pro nás bowling skončil. Rozjela se záchranářská akce, kdy jsme ve skromných podmínkách bowlingového centra hospitalizovali krvácejícího raněného. Jak jsme ho uklidnili a konstatovali, že bude žít, pustili jsme se do úklidu stop, které při akci dřka v baru vznikly. Bylo to jako po mejdanu upírů - cákance krve vedly od bowlingové dráhy až k pohovce, kde se pacient léčil. Všechno dobře dopadlo. Pacient byl do hodiny živ a zdráv. V závěru jsme museli konstatovat, že nebylo lehké Eliščinu oslavu 9. narozenin přežít. Vše sice dobře dopadlo, ale zůstal zážitek s hubou nadranc.