Dárek od Elišky

Oslava 9. narozenin šikovné Elišky se konala jako loni v bowlingové hale v Mladé Boleslavi. Přestože jsme coby rod pohybově všestranní a ke každé hře se stavíme tu zvědavě, tu s nesmírnou touhou vyhrát, tentokrát padla kosa na kámen. Kolečko se polámalo. Marťa házel bowlingovou koulí jako za trest a mrskal s tím jak s pytlem brambor. Nebavilo ho to a celý svět to viděl na první pohled. Koule, chudák, řáchala na leštěné parkety bowlingové dráhy až jsem žasl, že se nevypružily, neprotočily kolem své osy a nevzaly Marťu zespodu přes bradu. Přitom Marťa nehrál vůbec špatně! I přes jeho veškerou snahu jeho skóre rostlo!

“Já mám pro tebe také dárek,” hlesla sličná Eliška a podala na oplátku Marťovi plechovku limonády. Na plechovce byla vyobrazena její rozesmátá tvář! Očividně rozjela podnikání v oboru limonádnictví. Působivé. Kampak však s něčím takovým na Marťu! Ten, plný jedu z bowlingu, těžko a marně hledal vlídná slova. Jestli je vůbec hledal. Normálně Elišce řekl: “Děkuji, ale nechci.”

Jinou Elišku by hned vzaly mdloby. Však to také naši Elišku jen štrejchlo a nechalo ji překvapeně stát, oči vytřeštěné směrem k rodičům, jako jdyž herec na jevišti zapomene text a hledí na budku nápovědy jako na svatý obrázek. V tuto chvíli rodič rozhodně nesměl ustrnout a zůstat stát. Situace žádala rychlý a dost parádní zásah shůry. Užaslé Elišce a překvapenému Marťovi z toho, co vlastně řekl, jsme coby rodiče vysvětlili, co se stalo a že se to nedělá. Že ten, kdo obdarovává, tedy darující, se snaží udělat radost. Dělá to, jak nejlépe umí. Vesměs je jedno, jestli to dělá dobře, nebo blbě. Ten, kdo dárek dostává, tedy obdarovaný, má nejsvětější možnost udělat darujícímu radost tím, že se nad dárkem darujícího radostí rozplyne. Je to to nejmenší a zároveň největší na celém světě, co si dva lidé mohou vzájemně dát - radost. Nebylo to nejjednodušší to do Marti našroubovat, ale nakonec se urputná snaha vyplatila. Byl to hezký dárek od Elišky, to vám řeknu!