12. 12. 2024 | Klouček spadl na kole. Náš RychloSvišť Marťa (8+ roku) se k tomu nachomýtl a už se to vezlo!
Marťa se projížděl svižnou jízdou na kole po klikatých chodníčcích skateparku v Třeboni u našeho hotelu, kde jsme byli v říjnu na dovolené. Pěkný park. A Marťa v něm nebyl sám. Takových dětí užívajících si svižné jízdy na kole tam bylo víc. Jezdily sem a tam, ve směru i v protisměru. Najednou bác a jeden klouček na kole se v zatáčce vyvalil. Škrábl sebou do trávy jako zajíc piclý myslivcem, jen se zaprášilo. Přestože se většina přítomných dospělých věnovala sledování svých dětí, v tu chvíli jsme nikdo neviděl, jak to bylo. Hned u nehody postával náš Marťa, očividně před tím jedoucí na kole v protisměru, postoj provinilce. On holt ten náš Marťa prostě občas takto stojí. Mysl ukvapeného detektiva snadno dospěla k závěru, že se kluci srazili a ten, kdo nespadl, je viník. Takže Marťa! A tím to vlastně začalo…
K místu nehody se rozběhlo hned několik dospělých najednou. Překvapilo mne, kolik má ten padlý klouček rodičů! Odkudsi se hnal muž postavy hubeného křečovníka, vlasovou kštici jako z reklamy, s děckem za krkem. Chvátal k události jako slepice za flusem. Očividně to byl přeborník v tom být všude první. Ten se také krví podlitýma očima hned rozhlížel, na kom se bude mstít, koho bude bít a z koho potečou potoky krve. Hrozný pohled. Vůbec se to nesnažil skrýt. Postavil děcko za krkem na zem, zadusal nohou do země v připravovaném odpichu ke sprintu a jako býk odfrkl připraven k útoku.
“Tys ho srazil!” vybuchl onen tatík na našeho Marťu pohlcen zbytečně ukvapeným úsudkem a otočil se tváří v tvář našemu Marťovi. Já tedy nevím jestli mne neviděl, jak tam stojím před Marťou, ale už předem mi ho bylo líto, pokud tatík hodlal udělat to, co jsem si myslel, že se chystá udělat.
“Ne, on už tady ležel,” hlesl Marťa v mělkém výdechu připraven přijmout to, co přijde, ať už by to bylo cokoliv. Ach, ten náš Marťa!
“Já jsem spadl sám,” prohlásil smutně zajíc, když jsem se vložil do vyšetřování. Analyticky a nezaujatě jsem zvolil osvědčený postup Sherlocka Holmese a větou nerozvinutou, tedy jednoduchou, jsem se zeptal, jak to viděli ti, co to viděli. Krásná metoda!
Úředník s patkou to nějakou chvíli přechroustával a tím to skončilo. Marťa za nic nemohl. Prostě se jen tak ocitl na ráně.