Houbaři

Sběr hub je v našem rodu oblíbená přibližně hodinová kratochvíle. Přesně hodinu totiž Páááťovi trvá, než ho ustavičné strkání nalezených hub do košíku, který těžkne a těžkne, omrzí a přestane bavit. V tu ránu si vzpomene, že ho bolí nožičky, že se mu už nechce ťapat a že doma je stejně nejlépe. Dost důmyslnou oklikou skrze temné lesní hvozdy, kde nelze další houby neminout, vedu rodinnou výpravu zpět k vozu, abychom zpátky do civilizace nepřijeli s prázdnou a přitom Páááťa dosáhl svého.

Poněkud dobrodružnější toulky za houbami jsou s Marťou. Jak se ukázalo na poslední letošní houbařské výpravě nahoře na severu Čech nedaleko Hřenska, Marťovi nevadilo ani hnusné počasí, kdy chvílemi lilo jako z konve, foukalo nebo obojí. Nožičky ho nebolely a ke vstupu do hustého houští ho člověk dvakrát přemlouvat také nemusel! Trpělivě, zvědavě a svědomitě si po mém boku klestil cestu hlubokým lesem a s vrozeným smyslem lovce popobíhal od houby k houbě. Do cesty se nám stavěly výhradně slušné kusy hřibů a sběr šel tudíž parádně od ruky.

“Ty budeš sbírat ty veliké a já ty malé,” pravil Marťa, když si všiml, že sice vidím kde jaký hřib na větší vzdálenost, ale pak si klidně pošlapávám u nějakého malého, o který jsem zrakem ani nezavadil. Role v našem sběračském duu jsme měli bezpečně rozděleny. Dobrý výsledek našeho sběru byl nevyhnutelný - plná přepravka o velikosti krabice od banánů parádních hřibů! Tak takoví jsme letos byli houbaři!