Nočním vlakem do Lego Landu

Zábavní park Lego Land u německého městečka Günzburg je přibližně 550 km jízdy autem z Prahy. Park je parádní a jeho návštěva rozhodně stojí za to. Akorát tam nesmí být tolik lidí, kolik jsme chytili my. V úmorném vedru a předlouhých frontách na zábavní atrakce tam pak člověk snadno vystojí důlek. Za šest hodin jsme se dostali na 6 nejvyhlášenějších atrakcí. To je strašně málo. Byla to strašná bilance.

Avšak nebyli bychom to my Modli, kdybychom si nad něčím takovým zoufali. Vrhali jsme se na dostupnější atrakce a těžili z nich, co to dalo. Nejvíce jsme se vydováděli na plavbě válečnou lodí z dob námořních pirátů. Lodě měly kanóny či děla, ze kterých můžete na další návštěvníky stříkat vodou. Děla měla parádní dostřel, takže se nám podařilo zapojit do našeho dění i lidi, kteří například ani nevěděli, že zrovna prochází kolem atrakce se stříkacími děly. Byla to vřava! Vůbec jsem jim nezáviděl, že neměli dělo, kterým by palbu stříkající vodou opětovali.

Nejparádnější na naší cestě do německého Lego Landu byla jízda vlakem z Prahy. Vyjížděli jsme v pátek v noci lůžkovým vlakem plným nadšenců, co mířili právě a jen do Lego Landu. Vlak byl stařičký a vypadal, že jede z muzea nebo za Harry Potterem do Bradavic - tak staře a kouzelně vypadal! Z mechanicky ovládaných komfortních udělátek byl v kupé jen otočný přepínač na světlo, které stejně nesvítilo. Dalším mechanickým prvkem pak už byla jen záchranná brzda. Wifi nic, světlo nic, no prostě vlakový středověk. Ovšem kouzelný vlakový středověk!

Cestovali jsme ve vlakovém kupé, ve kterém bylo oproti běžnému kupé vybaveno sklápěcími lůžky. Bylo jich šest, vždy tři nad sebou. Úžasná průlezka! S Marťou (8+ roku) a Páááťou (5+ roku) jsme si to nemohli vynachválit a lozili tam jako zběsilí nahoru a dolů. V noci jsme se pak dívali pootevřeným oknem ven do černočerné tmy kraje, kterým jsme svištěli do Lego Landu. Dokonce jsme projeli nejdelším českým železničním tunelem zvaný Ejpovický. To ocenil především Marťa, který se o železnici zajímá. S Páááťou jsme se seznámili s obyvateli sousedního kupé. K našemu překvapení tam živořili dva kluci, kteří se jmenovali Marťa a Páááťa jen s tím rozdílem, že Marťa byl ten mladší. Naučili jsme ho hrát karty, ale to jsme neměli dělat. Ve hře Válka nás pak zcela porazil a vysál nám všechny karty jako vysavač.

Působivou atrakcí lůžkového vlaku byl jídelní vůz. Jako cestovatel gastronom, tedy milovník jídla, jsem návštěvu jídelního vozu nemohl vynechat. Vyrazili jsme tam ráno s Marťou na snídani. Oba jsme si přišli na své, vařili vážně dobře. Mně ke spokojenosti v ceně 150 Kč stačilo spořádat přibližně půlku prasete a dva bochníky chleba. Marťa za stejnou cenu snědl pouze dvě vajíčka alá volské oko. Šel jsem z něj do kolen smíchy!

Návštěva Lego Landu u německého městečka Günzburg mne při stejném množství návštěvníků, co jsme zažili my, již neláká. Jelo-li by se však v den, kdy by v zábavním parku nebylo tolik návštěvníků a k tomu by se jelo nočním lůžkovým vlakem, hlásím se jako první zájemce!