Noční koupání

Můj kladný vztah k plavčení umístil před pár lety bazén do naší zahrady. Někteří říkali, že se tam nevejde, jak je zahrada malá, ale jak už to u lidí bývá, touha vítězí. Bazén se vešel a do něj voda a hromada parádních zážitků. A toto je jeden z nich.

Z romantických prvků bazénu je třeba zmínti především noční světýlko. Je umístěno pod vodou a pozvolna, ani ne rychle ani ne pomalu mění barvy. Útroby bazénu, voda ba i plavci jsou díky světýlku co chvíli zelení jako žabinec, modří jako šmoulové nebo fialoví jako hematom (modřina). Prostředí známé z denního dovádění vypadá najednou jinak. Je zajímavé a tak nějak neohleděné.

Marťa s Páááťou příliš nedbali nočních hodin. Ve hře na honěnou, kde má většina honců v nevelkém bazénu velké šance svou kořist dohonit, povykovali jako rozjařený fotbalový fanoušek uprostřed mexické vlny. Bazén nemá nejlepší zvukově-izolační vlastnosti, přesněji žádné, takže se naše veselí napralo do všech domečků v nejbližším okolí. Kluci následně hráli na záchranu tonoucího, závodili a svorně plavčili unášeni proudem protiproudu. Všechno bylo hej a hurá a Marťa, náš jazykozpytec a dokola vypravěč, v hluchých místech povídal, jak a co se bude dělat dál. Páááťa občas povykoval, že nesouhlasí. Marťa mu všemožnými vyjádřeními diktoval souhlas. Pak se strhla pře. No, znáte to - děti! Pilotní událostí bylo noční fotografování pod vodou. Překvapením bylo, že se zanořil i Páááťa, který doposud platil za nepotopitelný korek. Pod vodu se mu nikdy moc nechtělo. Podle fotek to vypadá, že se pod vodou narodil. Noční koupání jsme označili jako dobrodružné a zábavné a hodláme v něm pokračovat. Mimo jiné je potřeba všechno vyplavat a hlavně, naučit se při plavání dovádět potichu.