Chrchle s noblesou


05. 06. 2019 | JednoKuck a SkuhrySkuhry, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), chytil od sousedovic vrstevnice samice smyslnice bacila. Využili jsme toho k výchově společenského bontónu.

Podnosí bobánka se změnilo v řečiště rozzlobeného Dunaje. Nudle měl, že se to mohlo krájet, jen co je pravda. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, jde do vývrtky, jen když si na to vzpomene. Je zajímavé, že dětem z toho tolik hlava kolem nejde. Udělá se šmik šmik hbitým jazýčkem a… Už vás to asi bere tak, jako tu moji Táňu, co? Takže zpět k tomu kašli. Ten Marťa chytil také.

Marťa skuhral a chrchlal jako strhaný kůň v posledním tažení. Znělo to, jako když švihneš dlaní plnou bláta proti zdi a bláto udělá cááák! Když mi Marťa zakašlal za krkem, myslel jsem, že se večer budu muset omýt mopem. Váhal jsem, jestli večer už nebude pozdě a ta Marťova nálož mi krk nezabetonuje. A tak jsme přišli s nápadem, že si Marťa při kašlání bude dávat ruku před pusu. Lidstvo to praktikuje léta a výsledky nejsou vůbec špatné.
“Ruku! Ruku!” pobízeli jsme s Táňou Marťu. Projevil se jako strašně rychlý žák. Dnes chrchle, sice jako starý hrnec, ale s noblesou anglického džentlmena.

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.