03. 06. 2019 | SoběVelí a SvětuTaky, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), nastoupil na trasu závodu s vervou neohroženého bojovníka. Já v jeho úspěch věřil, přátelé! Já ano!
Na poznávacím výletu na Vysočině jsme zavítali také do vísky Tři Studny, kde v sobotu, dne 1. 6. 2019, pořádali dětský den plný her a soutěží. Provozovatelka místní hospůdky převlečená za pohádkovou dýni lákala k účasti, a tak jsme šli na to. Za rohem vykukovala královna v královském šatu, opodál se krčila paní vodnice, Karkulka s myslivcem, no hřích se jim nejít podívat na zoubek. Marťa byl krátce po promarnění odpoledního spánku, takže byl v náladě nabroušené šavle, vrčel na všechno a všechny a když ho člověk nesl, připadal si jako pyrotechnik s výbušninou v extrémně nestabilním stavu. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, Marťovi moc šancí nedávala. Já ano!
A měli jsme štěstí! Marťovu jadernou těkavost jsme rozbili hned na prvním stanovišti. Házely se na něm míčky do kloubouku barevného klauna. Pěkný převlek! Měl nakreslený úsměv, což se hodilo, protože rozesmát nabroušenou šavli Marťu stálo notné přepracování pravidel hry stanoviště. Když to klaun viděl, zbyl mu ve tváři jen ten nakreslený úsměv. Zbytek byly ztuhlé rysy. Řekl bych až povadlé. Něco jako když do skály vytesáš, nebo načuráš do sněhu. Marťa se naopak mohl smíchy potrhat, a to se počítalo!
Žena převlečená za královnu musela být učitelka. Měla srdečný přístup a mateřské pochopení. Ukazovala dětem obrázky a ty měly hádaly, ze které jsou pohádky. Kampak s takovou organizací na Marťu. Chtěl jsem hádat alespoň já, ale Marťa již pádil dál po trase závodu, takže jsem si ani neškrtl. Chudák královna!
Co Marťu fakt chytlo bylo lovení rybiček z kádě. Prsatá vodnice brekekekala z uměle vytvořeného přístřešku z dlouhých vrbových prutů, tvářila se smyslně a zlověstně zároveň. Já dbal, Marťa nedbal. Zaujalo ho, že na konci udice byl magnet a na něj se měl díky magnetickému poli sám přichytnout kovový konec ryby. Výrobce někde udělal chybu, protože ne vždy bylo magnetické pole dost silné, aby se ryba k magnetu přichytila. To ale Marťovi nevadilo. Hravě si pomohl druhou rukou, rybu z umělé hmoty nejdříve pevně připevnil k magnetu a teprve pak se věnoval vytahování ryby z vody pomocí udice. Tvářil se při tom nadšeně a radostně jako z nějaké reklamy na dětství! Marťa byl nevídaný a zřejmě také ojedinělý závodník na trase! Tiše jsem záviděl, jak mu všechno procházelo. Na všech stanovištích získal plný počet bodů a kupříkladu ze skákání v pytli odcházel dříve, než jsem to za něj vůbec odskákal! Fakt třída ten kluk!