Potměšilý úsměv

Páááťa je skvostný, druhorozený exponát rodu. Jedná se o trefu do černého, kdy vyslané reprodukční semínko zaskočilo životadárné vajíčko. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa se v té době těšila na návrat do práce. Byla u konce první mateřské dovolené a, jak často říkala, také u konce sil sil z péče o první dítě. To ještě nevěděla, že přijde Páááťa. Páááťův potměšilý úsměv je tedy namístě. Vyjadřuje nejspíš spokojenost s vlastním bytím. Pokud by tomu tak nebylo, šlo by o úsvěm ryze zlomyslný, že se pro něj může okolí přetrhnout. Ale takový úsměv v rodu nenosíme.

Majitel nejpotměšilejšího úsměvu našeho rodu, pořád je řeč o vykukovi Páááťovi, je nejspíš největším čumitelem na světě. Ve sledování okolí je nepřekonatelný. Jak ten umí střílet očima v rámci jeho pozorovacího úhlu, z toho jdou až oči kolem! Páááťovo další nečumící poslání je spát a občas béknout, že má hlad. Zbytek mu jde bez řečí a ptaní. Například támhle si nasaje mléčka z mateřského prsu, tu šoupne tělesné přebytky do plíny, při přebalování si prohlédne obrázky na spodní straně poličky a jednou za dva dny je mu dopřána koupel ve vaničce. S takovým pobytovým servisem bych se potměšile usmíval i já!