28. 04. 2019 | OpakovačObecný a DobrodruhVšestranný, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), jde po chlapáckých činnostech a dovednostech jako hladová slepice po žížale. Jen jsem se mu mihl před očima na koloběžce, už jsem byl bez koloběžky a její kolečka ojížděl Marťa!
Když Marťa zahoří zájmem o cokoliv, je to v mžiku, opravdově a úplně naplno. S hlavou natočenou k novému cíli trpělivě čeká, až ho tělo, původně směřující jinam, dožene. Mou koloběžku, na které rád přejíždím po vsi za přáteli, vzal útokem. Jejích řídítek se zmocnil, dodneška ani nevím jak!
Marťovou největší radostí je umět se postavit na koloběžku jako táta! To je vidět na první pohled. Koloběžka ještě ani nejela a Marťa už na ní stál jako osvoboditel s bradičkou vystrčenou hrdě vpřed. Vyprsený byl jako vrabčák u kaluže a společensky svrchovaně přehlížel přihlížející okolí.
Přestože mne na koloběžce ještě mockrát neviděl, její ovládání si rychle osvojil. Když zjistitl, že z pohyblivých částí, které by šlo demontovat, což Marťa moc rád, koloběžka mnoho nemá, začal se více soustředit na jízdu. V doprovodu statného ošetřovatele, se nechal vozit sem a tam. V nečekaném okamžiku dost zkušeně přidal odraz jednou nohou! Zřejmě mu připadalo, že jej na koloběžce vozím pomalu. Vrcholem našeho varietního čísla byla výměna Marťovy nohy, na které na koloběžce stál. Říkáme tomu přešlápnutí. Vedl si skvěle! Od dnešního dne Marťa v našem rodu platí za obstojného koloběžkáře.