První bonbón

Byl to jeho první životní bonbón. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, jej umístila nahoru do orlího hnízda v přihrádkách v kuchyni vedle lednice, kam za běžných okolností Marťa nedosáhne. Když jsem vzal Marťu na ramena, měl na dosah strop, natož bonbón kdesi v přihrádce. S tím prozíravá schovatelka bonbónů Táňa nepočítala. Slabinu v systému mi dost pohotově omlátila o hlavu. Inu, ženy.

"Ale musíš dávat pozor, ať mu ten bonbón nezaskočí," souhlasila Táňa s konzumací prvního Marťova bonbónu. Dost spiklenecky jsme na sebe s Marťou mrkli na znamení raubířského souznění a Marťa začal cucat. Bylo to pro něj nové. Po očku po mne pokukoval, jestli cucá dobře. Cucal velmi dobře! Když jsem ho vyzval, aby předložil bonbón ke kontrole, poslušně mi jej vypustil z pusy do dlaně. To jsem nečekal, to se musím přiznat. Kdyby mi bonbónek do ruky vyloženě nevyplivl, určitě bych stačil ucuknout a cucátko by skončilo na podlaze. Po kontrole si Marťa bonbón zase převzal k dokončení konzumace. Vedl si dobře. Pak mu ale zaskočilo. Naštěstí asi jen sladká slina, protože bonbón zůstal v puse. Přesto jsme cucací kratochvíli ukončili. To víte, bezpečnost především. Takže to vlastně ani tak nebyl Marťův první bonbón, ale první půl bonbón.