26. 03. 2019 | Prudce akční dvojice Modl a Modl, tedy náš Ososnást a DetonátorDiktátor Martin (3+ roku), a já, jsme se pustili do výsadby stromu pro našeho nejmenšího člena rodu, synubříka Páááti (0+ roku).
Megaplodou třešni jsme pořídili v místním, dost vyhlášeném zahradnictví. Majitelka kytkoPlacu, teta Radka, nám strom ostříhala a připravila na výsadbu. Sice to už nevypadalo jako megaplodný strom, spíše to vypadalo jako přerostlý bonsai po zásahu bleskem, ale co by člověk nepodstoupil, aby ta dřevina rostla, že ano.
V zahrádce za ModlHaciendou jsem se pustil do hloubení kráteru na bonsai zasažený bleskem, aby mohl strom ožít, růst a vyrůst. Kde se vzalo, tu se vzalo to naše RodoÉro Marťa a že bude pomáhat. Vzal mi z rukou rýč a když nehloubil můj kráter, přemísťoval písek, kterým jsem nedávno zarovnal nerovnosti paloučku na zahrádce. Dost pečlivě jsem tehdy srovnal veškerá písková zrnka. Uhlazoval jsem to málem vodováhou. Marťa to vzal stečí na rýč, takže mi z pecka vyrovnaného povrchu udělal měsíční krajinu plnou kráterů a umělecky působivých rygolů. Když nebylo do čeho píchnout, začal mi nosit písek do kráteru na strom. Marťa má k činnosti v zahradě holt dost kladný vztah. Když se do něčeho pustí, dost špatně se zastavuje.
Obyčej, který se dosud opakoval kdykoli, kdy jsem v zahradě vyhloubil jámu, tedy že do ní Marťa zahučel a spadl, se tentokrát nekonal. Marťa naopak přiložil ruku k dílu a třešni pro Páááťu pomohl zasadit. A tak jsme zasadili pro Páťu strom. Třešni. Marťa má také jednu. Budou se vzájemně opylovat. Ty třešně.