08. 02. 2019 | KdeMámKáru a JáJsemŘidič, náš syn Martin (2+ roku), má smysl pro oragnizaci. Jen napadlo trošku více sněhu, hned se šel přesvědčit, že se v tom nedá jezdit!
Tu neděli nasněžilo nejvíc sněhu, co jsem kdy v naší vísce viděl. A pořád padal další a další. Sněhová situace dělala z kraje pohádkový příběh, ve kterém mizely silnice a okolní města a lidé z naší ulice, protože nikam jinam moc nemohli, to začínali mít k sobě o něco blíže. A do toho nečasu se vydal Marťa ven pod pergolu, přístřeší co máme podél jedné stěny naší hacinedy, kde parkuje většinu svého vozového parku.
Jde hlavně o parádní Jeep, dárek od hodného souseda Sofiena, a Tatrovku na písek. Pro umocnění mobility, tedy schopnosti se přemísťovat, má tato dvě auta Marťa spřaženy. Nechal si vozidla svázat provázkem, aby tam, kam se vydá jedno, hnedle jelo i druhé. Autům jsme dali zabrat a ve sněhu to vykrosili až před garáž. Tam Marťa zakusil sníh, a protože mu zachutnal, začal se mu věnovat asi jako děcko cukrové vatě, nechal auťáky být a šel si to domů na gauč dolízat. Ještě se na chvíli docela chytal, když jsme se vrhli s kombinačkami na mou koloběžku. Ta parkuje v kumbále na lotroviny v pracovně. Ale protože kombinačky byly z plastu a pouze na Marťovo hraní, a na koloběžce nebylo co opravit, byla kontrola rodinného vozového parku u konce. Vozový park našeho doupěte je připraven na další sezónu.