02. 02. 2019 | OtevřelChřtán a SoustoPozřel, náš syn Martin (2+ roku), instinktivně sáhl po zbrani gastronómů a s plným talířem na dvanácté hodině, tedy před sebou, zahájil hodokvas.
Byl řízek s bramborovou kaší. Pekelná mňamka. Chutná všem, vždy a pořád. Marťa nečekal na příchod všudypřítomné matičky, mého skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni, a pustil se do jídla sám. Asi měl na ten řízek chuť, jako já. Možná mu po těch letech bohapustého přihlížení prostě přišlo, že na tom jezení nebude nic zase až tak těžkého, že by to sám nezvládl.
A nebylo! Ozbrojen vidličkou nacpával si bříško dříve, než se nadál on i okolí. Operoval s jídelním nástrojem, jakoby se s ním narodil. Bez nejmenších skrupulí dokázal sousto nejen napíchnout, ale i pozřít. Vedl si skvěle! Buď je talent, nebo šlo o vrchol přirozenosti.