29. 01. 2019 | PoKmenuChodil a ZvrškuDržku, náš syn Martin (2+ roku), dnes opakovaně podlehl gravitačním zákonům, tedy hodil držku, masku, tygra. Prostě sebou křápl na zem. Myslím, že si to ještě s ničím intelektuálně nespojil, neuvědomil, prostě se nedomákl a držkopády budou pokračovat.
Marťa se pohyboval lesem jako barg na lovu. Překážkám se nevyhýbal a co neprorazil, nepřemístil či jinak nezdevastoval, to překonal, přelezl, proplul, překlenul, hlavně, že se pořád šlo někam kupředu! Pak přišlo na jeho obrovskou zálibu: chození po kmenech padlých stromů. Mizérie byla, že kmeny stromů byly ten den namrzlé a klouzavé jako namydlená podlaha v koupeně. Marťa je tvor rodově tvrdohlavý jako mezek, který prostě musí po těch kmenech stromů chodit, i kdyby se obloha kvůli tomu měla zřítit! Události na sebe nenechaly dlouho čekat.
Při chůzi po namrzlém kmeni křápl dolů. Poprvé ho neunesla větev, tak měl oči div ne navrch hlavy z hlubokého překvapení. Má v takových případech výraz ve tváři, jakoby vinil celý svět, co mu to způsobuje za příkoří! Podruhé mu to klasicky ujelo a Marťa se zřítil mezi pahýly větvoví padlého stromu. To se málem obořil na celý svět, že je to jako nespravedlivé a podobně. Je to jeho doména. Něco jako když panovníkovi šlápnete na kuří oko či malíček na noze a drze řeknete Sorry! To by na vás vyslal nejraději celé královské vojsko!