Jedenáct kol

Sportovní klání v běhu kolem kuchyně pořádá Marťa vždy, když si vzpomene. Lze tedy říci, že pravidelně. Rozběhu na předem neuvedený, den co den se navyšující počet kol, předchází pečlivě vedený a tím charakteristický rituál. Marťa si nás s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, seřadí, zřejmě podle důležitosti, to je nejlepší na konec, takže Táňa nám jistí záda. Mne, na druhém místě, pak Marťa na trase dost důsledně kontroluje, jestli běžím a neflákám se.

Obvykle běhával pět kol. Kde jsou ty časy? Dnes značně přidal! U desátého kola jsem přešel na vytrvalostní tempo, protože to zavánělo skupinovým rekordem v běhu haciendou. Marťa navíc na trase přidal obíhačku kolem gauče a skok přes překážku. V jeho podání šlo o úsměvnou roznožku s doskokem do stoje širokého a rukama rozpřaženýma do stran, jak lovil rovnováhu. Skákal vytrvale, chutě a očividně rád! Dokonce i v jedenáctém kole! A tím ale běhání nekončilo.