Plivec

Plivat! V Marťově podání šlo o roztomilé "Tfu!", které ve tmě pokoje nachystaného ke spánku znělo roztomile. Tedy do okamžiku, než mi cosi drobného a vlhkého dopadlo na tvář. Slabě to plesklo. No, prostě pár kapek Marťova prvního životního plivance. Lehkým pohmatem jsem zjistil, že větší část plivané nálože zůstala Marťovi na bradě. Dostat tím vším, tak by se naše přátelství otřáslo v základech!

Pochopitelně jsem nenechal situaci bez odezvy a Marťu jsem zavrestlingoval do peřin. Zamáčkl jsem ho do polštáře jako švába, přišpendlil na lopatky jako motýla na nástěnku a promluvil mu do duše o tom, že se plivat nemá, jako nejsvědomitější třídní učitelka na základní škole. Bláhově jsem věřil, že je tím vše vyřízeno. Než se Marťovi tu noc podařilo usnout, dost podstatně se v plivání zlepšil a já byl zralý na přeslečení, jak přesné byly jeho zásahy!