15. 01. 2019 | AngličákaVzal a NechtělHoVrátit, náš syn Martin (2+ roku), je nesmlouvavý vládce, soudce a vykonavatel. V každém okamžiku je připraven své rozhodnutí vepsat i do osobnostně staršího a fyzicky silnějšího soupeře. Většinou tak činí dříve a rychleji, než si soupeř vůbec uvědomí, že je oproti Marťovi vlastně starší a silnější!
Na toulkách Mladou Boleslaví s Marťovou nejlepší kámoškou Eliškou jsme se zastavili v herničce příjemné restaurace Na Paloučku. Průměrně milý klouček paštikoval, že mu Marťa sebral autíčka a že by si měl najít jinou zábavu. Rozhořčení bylo namístě, Marťa v herničce šel jen po hračkách, se kterými si zrovna někdo hrál. Je to asi nějaká dětská povinnost, něco jako icebreaker při navazování rozhovoru. Instinkty lovce, které má Marťa vyvinuté skoro bych řekl až zbytečně dobře, udělaly z Paštikáře nepřítele číslo jedna. Šlo o hru na silnějšího, protože Marťa nakráčel do těsné blízkosti kloučka a důrazně do něj strčil, jako že toto si k němu nikdo dovolovat nebude. Marťovi přitom vůbec nevadilo, že je klouček o hlavu větší a asi o dva roky starší.
Paštikář byl klouček s dávkou sebevědomí, která by se vešla tak akorát za nehet. Byl zvyklý žalovat, leč neskrýval, že mu to nikdy nic nepřineslo. Jeho rodičovstvo zrovna okupovalo jídelní stůl vedle nás a z chování osazenstva bylo znát, že děti jsou pro ně komodity bez nároku na vlastní názor. Marťa to musel vycítit. Paštikář byla jeho jasná oběť. Vystresovaná rybička bělička. Bylo to nespravedlivé. Marťu jsem zpacifikoval a slíbil Paštikáři, že budu jeho starší a silnější kamarád. Vždy, když se mu bude dít příkoří, že mne má zavolat a že zařídím zbytek. Stali se z nás přátelé na život a na smrt. Aby ne, v přítomnosti našeho Marti jsem byl jeho jediná naděje na přežití nedělního odpoledne.