I páže musí mít styl


29. 12. 2018 | Jako každý den jsme se ráno po probuzení chystali na sestup do dolního patra naší haciendy, abychom v klidu mohli žít. Nakvačil jsem, že naše veličenstvo snesu po schodech. Dělám to rád, má krátké nožičky. Jenže veličenstvo mělo ke mně výhrady!

NarodilJsemSePřipaven a MámSvýchPětŠvestek, náš syn Martin (2+ roku), postával u schodiště a trpělivě čekal, až se ho někdo z rodičů ujme. Jako vždy měl v náručí své tři oblíbené dečky na zakrytí z hebkého a hřejivého materiálu, a plyšáka Ovečku. Neudělá bez ní krok. My s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, pobíhali kolem a mimo jiné dělali to, co Marťa posílá do plíny. Netuším, proč se za to na nás dívá tak opovržlivě?

A už jsem tu byl hotový a připravený, že jako Marťu bafnu do náruče a snesu dolů po schodišti. Jenže co to? Marťa ustoupil v důrazném gestu nespokojenosti a přeměřil si mne káravým pohledem. Pak se váženým krokem odebral do koupelny, kde vzal mamce z hromádky pyžamové kalhoty. Dost významně, tedy v napřažené ručičce, aby bylo vidět, že něco nese a že to nese mně, kalhoty přinesl. S největším opovržením je předemnou jakoby náhodou upustil na zem a znovu si mne přeměřil pohledem. On tedy Martin ještě neumí mluvit, ale komunikace mu jde na jedničku!


"Obleč si to táto, laskavě!" jakobych četl vzkaz mezi řádky vysílaný grimasy jeho obličejíku. Já jsem totiž na chodbě stál jen v ternýrkách a tričku, jak mne po probuzení postel vypustila. Očividně náš syn Martin není jen tak někdo, aby ho snášel po schodišti kde jaký obnaženec. Nesporně lpěl na tom, aby i pážata jemu asistující měla styl!

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.