Třetí Vánoce s Marťou

HubuRoztáhl a HrdelníŘevVydal, náš syn Martin (2+ roku), už od poledního klidu, kdy si po obědě dal šlofíka, řval, pořvával, hučel a vůbec se ke světu choval jako talentovaný hulvát. Se vším házel, vztekal se a nic mu nebylo dost dobré. Do toho přišly Vánoce a Štědrý večer, tedy okamžiky plné srdečnosti, lásky a míru. Když se tyto protikladné přístupy k životu smísily, byl z toho slušný emoční guláš.

"...štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám.. uááá-křáp něčím o zem!" hučelo domem. U štědrovečerního stolu jsme se sešli s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, Marťou a notnou dávkou sebezapření. Aby také ne, ještě jsme si ani nenandali na talíře a Marťa se už stačil dokonale polít ze sklenice na pití. Byl to výkon hodný kouzelníka, to se muselo nechat. Již nějaký pátek stoloval na jedničku.

Vánoce u nás , jako již dvakrát před tím, patřily především Marťovi. Sám se ujal rozdávání dárků, které našel pod stromečkem. Jen tak tak, že jsme se s Táňou stačili přidat. On se ten nás klouček dvakrát neupejpá, a když za něco vezme, tak řádně a pořádně. Jeden by se nenadál a dárky by z pod stromečku nadobro zmizely!

Marťa bral krabice dárků útokem a páral nazdobený balící papír jako levhart gazelu - rychle, přesně a plný chutě! Naprosto vůbec ho nezajímalo, jestli je to dárek od Ježíška pro něj, nebo pro někoho jiného. Bral to jako buldozer. Když dárek rozbalil, přišel ten nejkouzelnější okamžik rodinného života na světě.
"Jééé!" vzdechlo naše robátko dojatě a naplnilo srdce rodičů tím nejkrásnějším, nejdražším a nejcennějším pocitem - upřímnou radostí a štěstím. Marťa byl šťastný jako blecha! Hubu doširoka roztáhl a zase se rozeřval jako nejtalentovanější hulvát až když se šlo do vany na večerní koupel. To už nám ale s Táňou nemohlo vzít radost z Vánoc. Takto Marťa hubuje před ochodem do vany vždycky. Letošní Vánoce jsme všichni tři prohlásili za úspěšné a budeme se jim napřesrok věnovat zas!